Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…

Plovoucí sauny na Olešné a Slezské Hartě

Datum: 15.01.2020

sauna.voda_

Odreagovat se v sauně a zchladit se rovnou v přehradě. Na to se mohou nově těšit nadšenci na Slezské Hartě a Olešné. Informoval o tom Magazín Patriot.

„Plovoucími saunami navazujeme na Yogapointy, které se staly hitem loňské sezony. Měly by vzniknout na Slezské Hartě a na Olešné,“ uvedl náměstek hejtmana pro cestovní ruch a regionální rozvoj Jan Krkoška. Podle něj se jedná o dřevěné sauny na vodě. „Sauna s výhní, kde sálá teplo, je namontovaná na plovoucím pontonu. Všechno je ekologické, takže nemůže dojít k žádným ekologickým katastrofám,“ ubezpečil Krkoška.

Ze saun mohou lidé skočit přímo do vody. „Sauny budou dány do vínku nějakého mikroregionu nebo sdružení obcí, které o ně budou mít zájem. Stejně fungují i Yogapointy. Vždycky se o to někdo musí starat. Rozhodně bude tato služba zpoplatněná, nemůžeme ji financovat tak, aby ji měli lidé zdarma,“ upozornil Krkoška, podle kterého chce kraj, aby obě fungovaly již letos.

„Musím přiznat, že u Yogapointů jsme měli obavy, že tam budou chodit výrostci kouřit nebo dělat něco jiného. Nicméně vždycky nějaká obec nebo sdružení obcí zodpovídá za tento přístřešek k relaxaci. Jsou tam třeba drobné oděrky nebo šrámy nožem, ale s takovými záležitostmi se setkáváme i v běžné přírodě. S tím se dokážeme popasovat,“ uzavřel Krkoška.

Nádrž Olešná byla do září 2017 několik měsíců bez vody kvůli těžbě sedimentů. Napouštění spustili vodohospodáři v květnu. Správce, jímž je Povodí Odry, vytěžil v roce 2016 a 2017 z vodního díla 190 tisíc kubíků nánosů, které se na dně přehrady ukládaly přes 50 let a místy dosahovaly výšky 2,5 metru. Díky akci se zvýšila kvalita vody v nádrži. Čištění se dotklo také přilehlého rybníku Řehánek. Přehrada na řece Olešná byla vybudována v letech 1960-1964. Zásobní objem je 3,5 milionu kubíků, zatopená plocha dosahuje 88 hektarů.

Stavba Slezské Harty byla zahájena v roce 1987, po listopadovém převratu se opakovaně objevovaly pochybnosti o tom, zda je vodní dílo vůbec potřeba a zda práce nezastavit. V devadesátých letech minulého století byly práce značně utlumeny a budoucnost díla se zdála nejistá. Kromě růstu cen stavebních prací začala klesat spotřeba pitné vody, což ještě zvýraznilo otazníky nad nutností dostavby vodního díla. Přehradu nakonec zachránil vysoký stupeň rozestavěnosti i posudky expertů o ochraně před povodněmi, ale i proti případnému suchu a nedostatku vody v níže ležícím Kružberku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

tři × tři =