Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…
Více než 70 % povrchu naší planety pokrývá voda, přesto je nedostatečný přístup k čisté vodě jedním z nejpalčivějších problémů současnosti. V roce 2015 trpělo 29 procent lidí na světě nedostatkem přístupu k bezpečně upravené pitné vodě. Více než dvojnásobek tohoto počtu je ohrožen kontaminací vody v důsledku nesprávného nakládání s odpadními vodami.
Špatná kvalita vody ovlivňuje různé aspekty života společnosti, od šíření nemocí přes růst úrody až po dětskou úmrtnost. V některých oblastech světa vede nedostatek hygienické infrastruktury, zařízení na úpravu vody nebo hygienických latrín k hrozivým krizím v oblasti čisté vody.
V několika zemích světa přispívá ke znečištění vody především otevřené vyprazdňování – praxe, kdy se k odkládání výkalů používají pole, lesy, jezera, řeky nebo jiná přírodní otevřená místa. Téměř miliarda lidí na celém světě stále praktikuje otevřené vyprazdňování namísto používání toalety. Obzvláště rozšířená je tato praxe v jihoasijských zemích, jako je Indie a Nepál, kde ji praktikuje přibližně 32 % lidí v regionu. Nepál, vnitrozemská země v Himálaji, má přístup k čisté vodě z horských řek, ale více než 20 procent obyvatel žije pod hranicí chudoby. Podle znepokojivé studie bylo 75 procent vzorků pitné vody ze škol v Nepálu kontaminováno fekálními bakteriemi. Ačkoli je otevřené kálení nejčastější ve venkovských komunitách, stále se vyskytuje i v oblastech s přístupem k hygienickým zařízením, což ukazuje na potřebu osvětových kampaní, které by poučily o nebezpečnosti této praxe. Znečištění z otevřeného kálení navíc komplikuje kontaminace způsobená přírodními katastrofami, jako jsou opakující se povodně.
V subsaharské Africe je podíl obyvatel praktikujících otevřené kálení o něco menší – přibližně 23 %, ale 40 % obyvatel nemá k dispozici nezávadnou pitnou vodu. V tomto regionu je navíc nerovnost mezi pohlavími výraznější než v jižní Asii. V subsaharské Africe musí více než 25 procent obyvatel chodit pro vodu 30 minut nebo déle, což v naprosté většině případů připadá na ženy a dívky. Tento trend, kdy jsou ženy pověřeny odpovědností za sběr vody, se týká mnoha rozvojových zemí a ubírá jim kriticky důležitý čas na vytváření příjmů, péči o děti a domácí práce. V Africe navíc hrozí vysoké riziko dezertifikace, což ještě více sníží dostupnost sladké vody a v budoucnu zvýší hrozbu nerovnosti v zásobování vodou.
Přestože jižní Asie a subsaharská Afrika představují největší procento lidí, kteří nemají přístup k nezávadné pitné vodě, vodní krize se neomezuje pouze na tyto oblasti, ani na rozvojové země. Například arktické země jsou považovány za rozvinuté, ale některé z nich trpí problémy s vodou a hygienou. Na Aljašce ve Spojených státech, v Rusku a Grónsku se nacházejí venkovské oblasti, kde chybí bezpečná voda a hygienická zařízení. Někteří lidé žijící v těchto oblastech si musí nejen nosit vodu do svých domovů, ale musí také sami odstraňovat lidské výkaly, sbírat je a odvážet z domova. Tento proces je časově náročný a hrozí riziko kontaminace povrchů v domácnosti a pitné vody. Kromě toho je odvážení vody do domácností fyzicky náročné a kapacita zásobníků je omezená, takže domácnosti často fungují na nedostatečné zásoby vody. Několik studií spojuje tato omezení týkající se kvality vody s vysokým výskytem nemocí v arktických komunitách.
Dokonce i ve Spojených státech a v mnoha zemích Evropy, kde vyspělá zařízení na čištění odpadních vod a rozsáhlé potrubí zásobují kvalitní vodou města i venkovské oblasti, odhalují špatná údržba systému, poruchy infrastruktury a přírodní katastrofy velmi vážné dopady špatné kvality vody (i krátkodobé) na vyspělé země. Nedávným příkladem je pitná voda ve městě Flint ve státě Michigan, která byla od roku 2014 nedostatečně upravována, a obyvatelé se koupali, vařili a pili vodu s toxickým obsahem olova. Kromě toho některé komunity v přilehlých Spojených státech chronicky postrádají čistou vodu a hygienické zařízení. Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) nemá v národě Navajo, největší indiánské rezervaci ve Spojených státech, téměř 8 000 domácností přístup k nezávadné pitné vodě a 7 500 domácností nemá dostatečné kanalizační zařízení.
Naštěstí se celosvětové organizace snaží řešit krizi kvality vody. Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030 se zabývá nerovností v oblasti vody v rámci jednoho ze svých sedmnácti prioritních cílů, kterým je “zajistit dostupnost a udržitelné hospodaření s vodou a hygienickými zařízeními pro všechny”. Tato iniciativa navazuje na Rozvojové cíle tisíciletí Organizace spojených národů z roku 2000, které rovněž obsahovaly cíle snížit podíl obyvatel, kteří nemají přístup k infrastruktuře pro kvalitní vodu a kanalizaci. Díky těmto cílům má přístup ke zlepšeným zdrojům pitné vody více než 90 % světa – a Agenda 2030 se snaží tato čísla dále zlepšovat spolu s většími pokroky v oblasti hygieny.
Také badatelé National Geographic se angažují v oblasti globální rovnosti v oblasti vody a bojují proti těmto problémům různými metodami. Průzkumník Sasha Kramer pomáhá zavádět udržitelné hygienické postupy na Haiti recyklací lidského odpadu do půdy. Badatelka Ashley Murrayová vyvíjí ekonomicky výhodné přístupy ke zlepšování kvality vody v Ghaně a zkoumá technologie nové generace a nové obchodní modely, díky nimž by bylo nakládání s odpady ziskové. Výzkumnice Alexandra Cousteau, vnučka zesnulého legendárního Jacquese Cousteaua, využívá vyprávění příběhů a digitální prostředky k tomu, aby vzdělávala lidi po celém světě o důležitosti kvality vody. Kromě toho, doplňující tyto příklady a mnoho dalších snah, které jsou řízeny Explorerem a věnují se zlepšování kvality vody, Explorer Feliciano dos Santos používá hudbu ke vzdělávání odlehlých vesnic v Mosambiku o důležitosti sanitace a hygieny.