Dvě planety ukrývají velké množství vody. Roman jich může objevit tisíce
Datum 09.10.2026
Ilustrace systému Kepler-138: v popředí je planeta Kepler-138 d, vlevo Kepler-138 c a v pozadí Kepler-138 b při přechodu před svou hvězdou. Červený trpaslík Kepler-138 se nachází 218 světelných let od Země. Obě větší planety mají přibližně dvojnásobnou hmotnost Země, ale jen asi poloviční hustotu, což naznačuje, že jejich značnou část tvoří voda. Kepler-138 b má hmotnost srovnatelnou s Marsem a hustotu odpovídající kamenné planetě. Foto: NASA
Astronomové už před čtyřmi lety získali dosud jeden z nejlepších důkazů existence tzv. vodních světů. Exoplanety Kepler-138 c a Kepler-138 d, vzdálené 218 světelných let, mají přibližně dvojnásobnou hmotnost Země, ale jen asi poloviční hustotu. Podle modelů proto může až polovina jejich objemu připadat na materiál lehčí než horniny – nejpravděpodobněji vodu.
Obě planety obíhají červeného trpaslíka v souhvězdí Lyry a jejich vlastnosti se výrazně liší od planet Sluneční soustavy. Neznamená to ale, že mají na povrchu oceány podobné pozemským. U Kepler-138 d se předpokládá velmi horká a hustá atmosféra tvořená vodní párou. Pod ní by se voda mohla nacházet ve vysokotlaké kapalné nebo superkritické fázi.
Objev z roku 2022 získává nový význam právě nyní, kdy je ve vesmíru nejnovější další velký astronomický teleskop Nancy Grace Roman. NASA jej vypustila 30. srpna 2026 a jeho úkolem bude mimo jiné provést dosud nevídaný průzkum exoplanet. Roman má během své mise sledovat stovky milionů hvězd a podle NASA by mohl objevit zhruba 100 000 nových exoplanet. Pomocí gravitačních mikročoček přitom dokáže hledat i planety mnohem dál od jejich mateřských hvězd, než jaké nacházely dosavadní průzkumy, včetně světů v obyvatelné zóně.
Právě mezi nimi mohou astronomové najít další kandidáty na vodní světy. Roman tak může výrazně rozšířit seznam planet, u nichž bude možné z jejich velikosti, hmotnosti a dalších vlastností usuzovat na přítomnost velkého množství vody. Tento nejnovější teleskop má koronograf, který dokáže potlačit oslnivé světlo mateřské hvězdy a pokusit se přímo zobrazit planetu. Jinými slovy může tedy zjistit, jaké typy planet se v Mléčné dráze skutečně vyskytují a jak se jejich výskyt liší v různých částech Galaxie.
A k tomu už došlo minulý měsíc – 22. září byl Romanem pořízen první zkušební snímek. O několik dní později následovalo další pozorování, které potvrdilo správné zaměření teleskopu. Při prvním testu koronograf zachytil slabou hvězdu ve Velkém Magellanově oblaku, jedné z našich sousedních galaxií. Snímek zatím není vědeckým pozorováním – detektory pracovaly při vyšší teplotě a obraz obsahoval značný šum. Test ale potvrdil, že přístroj dokáže vytvořit zaostřený obraz.
Další fáze bude postupně zvyšovat složitost pozorování. Cílem je ověřit technologii, která by jednou mohla umožnit přímé fotografování planet potenciálních pro život mimo Sluneční soustavu. A některé z nich, které takto odhalí, mohou být mnohem bližší naší představě planety vhodné pro život než onen Kepler-138 d.
Petr Dvořák
zdroj: NASA





























