Vodárny po nálezu nadlimitního olova v pitné vodě hledají zdroj kontaminace
Datum 25.09.2026
Foto: Andrea Piacquadio / Pexels
Až třikrát větší koncentrace olovem byla zjištěna u vodovodu z vodojemu Odolena Voda. Jedná se hodnotu 29,5 µg olova na litr vody. Limitní hodnota podle vyhlášky 252/2004 Sb je však 10 µg/l. Provozovatel vodovodu – Středočeské vodárny – proto včera upozornily obyvatele SMS zprávou, aby vodu až do odvolání nepili ani ji nepoužívali k vaření. Vysoké koncentrace olova se objevily také na území Mělnická Vrutice. Středočeské vodárny již zahájily plošný monitoring, provádějí opatření k eliminaci kontaminace a zajišťují náhradní zásobování zejména pro školy, školky a zdravotnická zařízení. Tabulku s hodnotami olova dotčených lokalit zveřejnila společnost na svém webu. Tam také zveřejnili mapu umístění cisteren s náhradní vodou.
Ve své zprávě píše: „Na základě několika vyhovujících, ale nenulových nálezů koncentrací olova ve vodovodní síti byl zahájen plošný a intenzivní monitoring kvality vody. Při dnešních odběrech byly zjištěny nadlimitní koncentrace olova pro vodovod v níže uvedených lokalitách. Pitná voda není v souladu s legislativou a není možné jí používat k pití a vaření. Máme podezření na pravděpodobný externí zdroj kontaminace a již dnes byly provedeny provozní opatření k eliminaci kontaminace. Další informace a výsledky rozborů budou postupně zveřejňovány na našich webových stránkách a předávány na KHS, obecní úřady a další instituce. Vzhledem k velikosti zasažené lokality není technicky možné kompletně zajistit náhradní zásobování. V lokalitách bude náhradní zásobování rozmístěno k prioritním objektům, jako jsou školy, školky a zdravotnická zařízení.“
Výskyt olova v pitné vodě není výjimečný ani v Česku. Při monitoringu 434 škol a školských zařízení v roce 2023 zjistil Státní zdravotní ústav u 57 z nich vyšší riziko expozice olovu a ohrožení současného limitu 10 µg/l. V zahraničí patří k nejznámějším případům rozsáhlá kontaminace ve Washingtonu D.C. v letech 2001–2004 a ve Flintu v Michiganu v letech 2014–2016. V obou případech hrály významnou roli staré rozvody a koroze olověných trubek.
Olovo patří k nejstarším kovům využívaným pro rozvody vody. Ve starověkém Římě se olověné vodovodní potrubí ve větším měřítku používalo nejpozději od 2. století před naším letopočtem. Římané přitom o jeho toxicitě věděli. Architekt Vitruvius doporučoval pro vodu raději hliněné trubky, které Římané také používali. Olovo tedy nebylo jedinou možností – bylo však levné, dobře tvárné a odolné.
Také v českých zemích má olověné potrubí dlouhou historii. První doložené použití pro pitnou vodu pochází ze Zbraslavského kláštera z roku 1333. V 19. století se olovo rozšířilo také do domovních přípojek a rozvodů. Nové čistě olověné potrubí se u nás přestalo používat krátce po druhé světové válce, staré rozvody však mohou na některých místech přetrvávat dodnes. Dnešní vodovodní sítě využívají především tvárnou litinu a plasty, zejména polyetylen (PE).
V případě aktuální kontaminace v okolí Odoleny Vody ale zatím není známo, odkud se olovo do vody dostalo. Nemusí tedy jít o pozůstatek olověného potrubí. Středočeské vodárny po zdroji kontaminace pátrají a zároveň provádějí další odběry a rozbory. Středočeské vodárny nabízejí v případě dotazů kontaktovat jejich zákaznickou linku: 840 121 121 nebo email info@svas.cz
Jana Nováková
zdroj: Středočeské vodárny




























