Británie řeší, jak zdražit vodu velkým průmyslovým odběratelům
Datum 21.09.2026
Llandudno je největším přímořským letoviskem ve Walesu. Město leží na poloostrově Creuddyn, který vybíhá do Irského moře. Jeho dominantou je 700 metrů dlouhé molo z roku 1877, nejdelší ve Walesu. A pokud vás zaujal ten valoun vpravo dole, tak ten je veliký sotva pět centimetrů. :)) Foto: René Pajurek
V době, kdy se voda, díky velkým suchům, stává stále vzácnějším zdrojem, by za její odběr měly firmy platit více než občané pro svůj osobní odběr. Právě k této úvaze dospívají britské úřady, které chtějí změnit způsob oceňování vody pro průmyslové odběratele. Současný systém totiž podle nich paradoxně zvýhodňuje ty, kteří jí spotřebují nejvíce. Píše o tom britský The Guardian.
Británie letos čelí mimořádnému suchu, ostatně jako zbytek Evropy, nás nevyjímaje. Britové ale na tak obrovská sucha nejsou ze své historie moc zvyklí. Britské počasí není zrovna to, co bychom vyhledávali třeba při dovolené. Díky Atlantskému oceánu a Golfskému proudu je sice mírné, ale velmi proměnlivé a často deštivé. Téměř tři čtvrtiny Anglie a celý Wales se však obzvláště letos potýkají s nedostatkem vody a omezení její spotřeby se dotkla desítek milionů lidí. Na nějakou velkou naději s návratem „starých dobrých časů“ podle všeho Britové moc nespoléhají. Dokonce se počítá, že by v Anglii do roku 2055 mohlo chybět každý den až 5 miliard litrů vody.
Problém se týká především způsobu, jakým je voda účtována velkým průmyslovým odběratelům. Ti dnes za odběr vody neplatí její skutečnou hodnotu a v některých případech dokonce platí s rostoucí spotřebou méně za jednotku. U spotřeby elektřiny se to pochopit dá, protože se dá vyrobit různými způsoby, ale voda je přeci jen něco jiného. Podle úřadů tak současný systém neposkytuje dostatečnou motivaci k úsporám.
Méně než jedno procento podniků v Anglii přitom spotřebuje tolik vody jako potřeby deseti milionů lidí. Patří mezi ně například rafinerie, chemické provozy nebo papírny. Některé z těchto podniků navíc během sucha nemají povinnost spotřebu omezovat. Do problému vstupují také datová centra, jejichž počet má v příštích letech výrazně růst. Jen dnes spotřebují britská datová centra přibližně 6,6 milionu litrů pitné vody denně, přičemž do roku 2030 by to mohlo být téměř 20 milionů litrů.
Britská vláda proto zvažuje změnu systému tak, aby cena vody lépe odrážela její skutečnou hodnotu a podporovala její opětovné využívání. Cílem je, aby pitná voda nebyla využívána tam, kde ji lze nahradit vodou užitkovou nebo recyklovanou.
Kromě toho také Britové uvažují o znárodnění vodárenských společností. V hledáčku mají společnost Thames Water. Ta se může stát jedním z nejvýraznějších případů návratu státní kontroly nad strategickou infrastrukturou. Firmu zásobující vodou 16 milionů Britů zatěžují vysoké dluhy a hrozí jí finanční kolaps. Dlouhodobě čelí kritice kvůli špatným službám, průsakům a haváriím, přičemž politici jí vytýkají nedostatečné investice do vodárenské sítě. Ceny vody přitom neurčují samotné vodárny, ale regulátor Ofwat, který každých pět let stanovuje cenové limity i požadovanou úroveň investic.
René Pajurek
zdroj: The Guardian




























