Pod hladinou Atlantiku začala před 168 lety éra globálního propojení
Datum 16.08.2026
Foto: OpenAI
Dno oceánů dnes ukrývá tisíce kilometrů kabelů, které přenášejí data, energii i informace mezi kontinenty. Počátky této podmořské infrastruktury ale sahají až do roku 1858, kdy byl poprvé úspěšně propojen Evropa a Severní Amerika telegrafním kabelem položeným na dno Atlantiku.
První oficiální zprávy mezi britskou královnou Viktorií a americkým prezidentem Jamesem Buchananem putovaly kabelem dlouhým přibližně 3 200 kilometrů téměř 16 hodin. Stalo se to 16. srpna 1858, tedy před 168 lety. Ve srovnání s desetidenní plavbou lodí přes oceán šlo o technologický převrat.
Za tímto milníkem stál především americký podnikatel Cyrus W. Field, který v polovině 50. let 19. století investoval své jmění do telegrafie. Spolu s britskými inženýry Johnem Watkinsem Brettem a Charlesem Tilstonem Brightem založil v roce 1856 Atlantic Telegraph Company (ATC). Projekt získal i státní podporu vlád USA a Velké Británie.
Technická výzva byla bezprecedentní. Kabel dlouhý 3 200 kilometrů musel ležet na dně Atlantiku, přičemž tehdejší znalosti o přenosu signálu byly omezené. Spor se vedl o samotný návrh kabelu: zatímco Samuel Morse a Michael Faraday prosazovali tenčí vodič, William Thomson (pozdější lord Kelvin) doporučoval silnější měděné jádro s menším odporem. Vedení ATC zvolilo levnější a lehčí variantu – rozhodnutí, které se později ukázalo jako osudové.
První pokus o položení kabelu v roce 1857 selhal kvůli mechanickému přetržení. Druhá expedice v létě 1858 byla poznamenána bouřemi, poškozením kabelu a dalšími ztrátami. Až třetí pokus v červenci 1858 byl úspěšný: lodě HMS Agamemnon a USS Niagara spojily kabel uprostřed Atlantiku a položily jej směrem k Irsku a Newfoundlandu.
Oficiální otevření vyvolalo obrovské nadšení. V New Yorku se konaly průvody a ohňostroje, akcie ATC prudce vzrostly a Bright byl za svou práci povýšen do šlechtického stavu. Dokonce vznikla vlna suvenýrů – klenotnictví Tiffany & Co. prodávalo kousky skutečného kabelu jako památku na „technický zázrak století“.
Radost však netrvala dlouho. Už po několika týdnech kabel definitivně selhal. Původně byl viněn hlavní elektrikář projektu E. O. W. Whitehouse, který používal extrémně vysoká napětí. Pozdější analýzy ale ukázaly, že kabel byl špatně vyroben a izolace degradovala – selhání bylo pravděpodobně nevyhnutelné.
Přesto nebyl projekt marný. Během krátké doby provozu prošlo kabelem 732 zpráv, včetně vojenských rozkazů, které britské vládě ušetřily desítky tisíc liber. A hlavně: zkušenosti z tohoto „viktoriánského Apolla“ vedly k úspěšnému a trvalému transatlantickému kabelu v roce 1866.
I neúspěch tak posunul svět blíž k éře okamžité globální komunikace, kterou dnes považujeme za samozřejmost.
Petr Dvořák
zdroj: Spectrum





























