Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…
Australští vědci vyvinuli novou kapsli, která by mohla pro diabetiky představovat pohodlnější řešení dávkování inzulínu. Namísto injekcí by jej v budoucnu polykat. Navíc má takovéto řešení také potenciální využití pro podávání jiných bílkovinných léků, jako jsou antibiotika nebo léky na léčbu rakoviny.
Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá beta buňky slinivky břišní, které produkují inzulin, a způsobuje, že se inzulin nevylučuje vůbec nebo jen v malé míře. Diabetici 1. typu – a někteří diabetici 2. typu – si proto musí několikrát denně píchat inzulin.
Mnoho diabetiků užívá dva typy inzulínu: rychle působící a pomalu působící. Rychle působící inzulín se po injekčním podání rychle vstřebává a používá se ke kontrole hladiny glukózy v krvi během jídla a ke korekci vysoké hladiny glukózy v krvi. Zatímco dlouhodobě působící inzulin se obvykle podává jednou denně. Vstřebává se pomalu a poskytuje “pozadí” hladiny inzulínu, které pomáhá kontrolovat hladinu glukózy v krvi v průběhu dne.
Tým vědců z RMIT University v australském Melbourne vyvinul novou perorální kapsli schopnou podávat inzulin, která se ukázala jako slibný nový způsob podávání léku.
Inzulín se skládá z menších verzí proteinů zvaných peptidy. Předchozí pokusy o vývoj orálně podávaného inzulinu zjistily, že vysoká hladina pH v trávicím traktu peptidy degraduje, což způsobuje, že lék ztrácí svou funkci. Se stejnými potížemi se potýkají i další proteinové léky.
Aby vědci tento problém obešli, zapouzdřili inzulin do nanomateriálu na bázi lipidů, který je umístěn uvnitř enterické kapsle. Polymerní povlak enterické kapsle chrání před nízkým pH (vysokou kyselostí) žaludku.
“Kapsle má speciální povlak navržený tak, aby se v prostředí s nízkým pH v žaludku nerozpadla, než vyšší pH v tenkém střevě vyvolá rozpuštění kapsle,” uvedl Jamie Strachan, hlavní autor studie. “Inzulín jsme zabalili do tukového nanomateriálu uvnitř kapsle, který pomáhá maskovat inzulín tak, aby mohl projít střevními stěnami.”
Vědci testovali účinnost kapsle ve studiích na zvířatech s použitím rychle a pomalu působícího inzulínu. Rychle působící inzulínová kapsle se sice dobře vstřebávala, ale v porovnání s podáváním inzulínu injekcí docházelo k výraznému zpoždění v době, kdy inzulín začal působit, což ji činilo nepraktickou. Slibnějších výsledků bylo dosaženo při použití pomalu působící inzulinové kapsle.
“U pomalu působící formy jsme dosáhli vynikajících výsledků vstřebávání – asi o 50 % lepších než při injekčním podání stejného množství inzulinu,” uvedla Charlotte Conn, odpovídající autorka studie. “Naše výsledky ukazují, že používání těchto perorálních kapslí pro pomalu působící inzulín, který by diabetici mohli jednoho dne užívat vedle injekcí rychle působícího inzulínu, je skutečně slibné.”
Podle vědců je jejich konstrukce kapsle “slibným východiskem” pro neinvazivní podávání inzulínu a mohla by být použita i pro podávání jiných proteinových léčiv, jako jsou antibiotika nebo monoklonální protilátky používané k léčbě rakoviny. Než přejdou ke zkouškám na lidech, plánují tento design vylepšit a vyvinout způsob dávkování po určitou dobu.
Celý článek byl zveřejněn na portálu RMIT University