Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…
Již delší dobu odborníci mluví o probíhajících změnách klimatu. Také letošní rok potvrdil stávající obavy a v České republice – a nejen v ní – došlo k dalšímu poklesu hladiny podzemních vod. Jednotlivce i celé obce trápí vyschlé studny, schnou stromy. Je jasné, že skutečně došlo ke změně koloběhu vody v přírodě. Příčin je zřejmě více a jednou z nich (doufejme, že ne tou skutečně jedinou) je působení člověka. A ten toho má na svědomí hodně.
Pokles schopnosti krajiny zadržovat vodu způsobuje neustálé hutnění zemědělské půdy zemědělskými stroji, pěstování „erozních“ plodin, přidává se kůrovec likvidující lesy, přirozenou zásobárnu pitné vody, někde dosud fungují kdysi potřebná, ale dnes spíše škodící meliorační zařízení.
Tisíce let se srážková voda vsakovala v místě dopadu nebo v jeho blízkosti. Nové budovy, dopravní trasy, parkoviště a další zpevněné plochy ale ukrajují kilometry plochy, vhodné pro přirozený vsak. Na nich se menší deštík/deštíky jednoduše odpaří, větší srážky přímou cestou vedeme do potoků, řek nebo až do moře. A aby velké množství odváděné vody „po cestě“ příliš neškodilo, musí se vytvořit podmínky, což opět znamená zásahy do přírody. Ta nám oplácí teplotními rekordy a nedostatkem podzemní vody, ale i stále častějšími přívalovými dešti a povodněmi. Voda chybí, je nenahraditelná, a zvláště voda pitná se brzy se zřejmě stane strategickou surovinou.
Konečně si začínáme uvědomovat důsledky našeho moderního způsobu života a začínáme je (i když po letech) i řešit.
Již od roku 1968 totiž shrnuje Rada Evropy v takzvané Evropské vodní chartě význam vody pro člověka a životní prostředí a upozorňuje na závažnost problému hospodaření s vodou.
Vodu, dopadající na dům, parkoviště obchodního centra, ale také tovární halu je tedy nutno přednostně vsáknout. Vyhláška je relativně jasná, na její plnění dohlíží různě přísní a různě znalí úředníci. Občas to ale vypadá, že někteří z nich nevědí, že vsakovat se v České republice dá jen někde. Část státu totiž kryjí hlíny a jílovité zeminy, do nichž vsakovat nelze nebo lze jen velmi obtížně, jinde leží vrstvy, vhodné pro vsakování až ve velkých hloubkách, případně je hladina podzemní vody příliš vysoko. Pokud dotyčný staví nemovitost právě tam, a navíc narazí na neznalého úředníka, mívá o zábavu postaráno. Postaráno o ni má také, pokud má špatný projekt.
Povrchové vsakování potřebuje plochu, která v řadě případů není k dispozici, proto je dnes preferováno použití podzemních vsakovacích zařízení. Problémové zeminy místo plného vsaku dovolí jen vsak částečný, a musí se sáhnout k řízenému odtoku do kanalizace (povolené množství je stanoveno správcem kanalizace). Někdy jsou stěny takového zařízení provedeny jako nepropustné, a majitel má možnost využít shromážděnou vodu pro zavlažování, případně pro domácnost. Uspoří tak přinejmenším dvakrát – za vodu neodebranou z vodovodu, a za vodu neodvedenou do kanalizace.
Vsakování pod zemí dnes využívá vsakovací jednotky různého typu, velikosti a nosnosti. Jde většinou o stavebnicové systémy, využívající prakticky neomezenou životnost technických plastů. Ty v zemi nekorodují, nerozkládají se ani netrpí inkrustací. Pokud nejsou nadměrně mechanicky namáhány, zachovají si vysokou pevnost po desítky, případně stovky let. Jsou-li vsaky dobře navrženy, zachytí běžné i přívalové deště a zpožděným vsakováním, v době do další srážky, se spolehlivě vyprázdní. Akumulaci ocení především majitelé pozemků na méně vhodných zeminách. Tato zařízení mají obvykle vysoký účinný objem (přes 90 % celkového objemu), proto snižují prostorové nároky a výrazně šetří náklady na výkop. Aby nedocházelo k průniku okolní zeminy, obaluje se celé zařízení geotextilií. Pokud se během provozu přesto zanese, lze některé typy jednoduše vyčistit pomocí tlakové vody. Dříve používané trativody, u nichž 2/3 objemu tvořil štěrk (ten je samozřejmě nečistitelný), jsou dnes již jen řídkou výjimkou.
Vsakování není jen pouhé „zatečení“ vody během srážky a chvíli po ní do země, jak se někteří lidé stále ještě domnívají. Pro řešení vsaků platí od roku 2012 ČSN 75 9010: Vychází z předpisů používaných jinde v Evropě, kvůli složitějším vsakovacím poměrům naší republiky se však od nich poněkud liší.
Při návrhu je potřeba znát velikost plochy (střechy, parkoviště), z níž má být voda vsakována. Je to lehce měřitelné, stejně jako sklon plochy a druh povrchu, který také ovlivňuje rychlost odtoku do vsakovacího zařízení.
Srážkové hodnoty jsou v normě udávány statisticky, s určitou pravděpodobností, která ve skutečnosti může být i daleko nepříznivější (dnešní srážky jsou často intenzivnější). Proto se podle důležitosti objektu volí interval možného „přetečení“. Zvláště v problémových zeminách se zvýšená bezpečnost (tj. větší akumulovaný objem) může výrazně projevit v konečné ceně!!
A jak se hodnotí vsakovací schopnosti zeminy? Musím předeslat, že dosti obtížně. Charakteristikou je takzvaný koeficient vsaku (kv). Udává se v jednotce metry za sekundu (m/s) a nabývá hodnot ve velmi širokém rozmezí (pro písčité zeminy řádu 10 -2, pro jíly jen 10 -9). Samotný výpočet je poměrně jednoduchý a svádí k dosazení „nějakého koeficientu“. Při možných rozdílech – vidíte, že jsou v rozsahu sedmi řádů – však může být výpočet ošidný a vést od naprosté nefunkčnosti po zbytečné náklady na vsakovací zařízení. Ale i při probíhajícím, ovšem velmi pomalém vsakování, by se mohlo stát, že ještě než se vsakovací galerie vyprázdní, spadne na pozemek další srážka. Majitel, v horším případě i jeho sousedé, jsou vyplaveni a je tu otázka, kdo to zaplatí, protože pojišťovna bude požadovat doklady o kvalifikovaném projektu. V husté zástavbě se například někdy musí brát ohled i na příliš blízký sousedův vsak!
Norma při výpočtu vsaků vyžaduje spolupráci hydrogeologa, který Kv pro danou lokalitu zná, případně zjistí z dostupných dokladů. ČSN 75 9010 upozorňuje na odlišnost hodnoty Kv od řady hodnot stanovených v minulosti! Nejsprávnější postup je proto provedení vsakovací zkoušky dle normy přímo na daném pozemku.
Malé shrnutí:
Pipelife Czech s.r.o. nabízí na trhu v ČR komplexní systém pro hospodaření s dešťovou vodou s názvem Raineo. Raineo zahrnuje produkty, vhodné pro zachycování, bezpečné skladování, transport, čištění a úpravu vody, rovněž produkty umožňující kontrolu a přístup do těchto zařízení.
Funkci zadržení a vsakování vody zajišťuje vsakovací systém STORMBOX, jehož dva typy pokrývají celé rozpětí požadavků běžné praxe. Staticky promyšlená konstrukce, dokonale zvládnutá výroba a použití kvalitního materiálu řadí Stormboxy mezi nejlepší vsakovací systémy na tuzemském trhu. Jsou horkými kandidáty na získání vysoké obliby uživatelů, neboť při jejich vývoji byly prostudovány problémy řady starších konkurenčních produktů, a systém je konstruován tak, aby k nim nemohlo dojít.
Velmi důležitá vertikální i horizontální pevnost byla prověřena četnými laboratorními a náročnými instalačními zkouškami.
STORMBOX I tvoří vsakovací jednotka (box) z houževnatého polypropylénu o objemu 216 litrů, s využitelným objemem 206 litrů. Rozměry jsou 60 x 120 x 30 centimetrů. Výška boxu pouhých 30 centimetrů dovolí použití i v místech s dosti vysokou hladinou podzemní vody (vzdálenost dna galerie a maximální hladiny podzemní vody musí být 1 metr). Zeminy s nízkým Kv vyžadují velkou vsakovací ploch, přičemž ve vsakovací galerii je jen nízká hladina vody. Vysoké boxy, použité na této ploše znamenají, že se pod zem dá zbytečně velký, přitom ale nepotřebný objem zařízení. Naopak nízký Stormbox I nepotřebný objem redukuje, čímž zaručuje příznivou cenu zařízení. Připojovací rozměry potrubí jsou 110 až 160 mm, větší s adaptéry (velké DN až při dvou boxech nad sebou). Boxy se spojují pomocí klipů.
II je tvořen nosnou konstrukcí s masivními nosnými sloupky, která se při montáži opatří bočními panely s velkou vsakovací plochou. Při rozměrech 120 x 60 x 60 cm má jeden box větší objem než u typu I – celkový 432, užitný 412,6 litrů, výhodou je proto rychlejší montáž a jednoduché připojení trubek do DN 400 přes připojovací panel.
Boxy obou typů se dají skládat na sebe i vedle sebe. Nejspodnější z nich uzavírá vždy podkladová deska. Kvůli stabilitě se používá vazby jako u cihlových staveb (lze je také jednoduše řezat). Tak vzniká pevná prostorová struktura (vsakovací galerie). Při montáži se celá konstrukce obalí geotextilií, tj. filtračním materiálem ze syntetických vláken, který brání znečištění vnitřního prostoru zeminou. Pro vytvoření (staticky velmi stabilního!) zemního zásobníku se obalí nepropustnou fólií. K systému jsou nabízeny i potřebné kontrolní a usazovací šachty a čisticí prvky, samozřejmostí jsou tvarovky pro odvětrání. Stavebnicový systém je vhodný pro vytvoření vsaku u rodinného domu, stejně jako pro malou firmu nebo velkou výrobní halu.
Příprava na instalaci je jednoduchá – vyhloubí se jáma, dokonale vodorovně se upraví podloží a instalují vhodné šachty na vstupu, případně na výstupu do kanalizace. Samotná montáž je hračkou a nevyžaduje techniku.
Ani vyprojektování skutečně funkčního a dlouhodobě spolehlivého systému v závislosti na zemině, druhu a velikosti odvodňované plochy není pro Pipelife Czech problémem. Nabízí zpracování projektu výpočtovým programem podle ČSN 75 9010. Program v základním modu stanoví minimální rozměry, tedy nízké pořizovací náklady vypočtené vsakovací galerie! Další výpočtový modul zase prověřuje statiku celé konstrukce.
Součástí systému Raineo jsou i odlučovače lehkých kapalin. Pro zajištění ekologické bezpečnosti jsou vyžadovány pro čištění dešťových vod (dešťového odtoku) znečištěných olejem z nepropustných ploch, jako parkovišť, pozemních komunikací nebo volných ploch ve výrobních závodech. V této souvislosti se zmíníme pouze o odlučovačích typu I pro maximální odtokovou koncentraci uhlovodíků 5 mg/l. Jsou vybaveny koalescenčním a absorpčním filtrem, automatickým uzavíracím zařízením a/nebo elektronickým systémem varování. Pipelife dodává 16 velikostí těchto odlučovačů, a to od objemu 2200 litrů až po 50 000 litrů. Rovněž s jejich návrhem Vám pracovníci Pipelife Czech ochotně pomohou.