Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…
Skupina poslanců, Vojtěch Filip, Stanislav Grospič, Pavel Kováčik, Miloslava Vostrá a Marie Pěnčíková, předložila poslanecké sněmovně návrh změny ústavy, která by výslovně uváděla, že voda je ve vlastnictví státu. Redakce vodarenstvi.cz se zaměřila na reakce největších vodáren a povodí k problematice.
„Již v minulém roce ministr zemědělství Toman upozorňoval na skutečnost, že voda musí být jako nenahraditelný a zranitelný zdroj více chráněná. Po prvotních diskuzích se uskutečnil na ministerstvu zemědělství v březnu letošního roku „kulatý stůl“ za účasti mistra zemědělství a ministra životního prostředí spolu s ústavními právníky, zástupci Legislativní rady vlády ČR, poslanecké sněmovny, podniků Povodí a Svazu vodního hospodářství, které jsem na tomto jednání zastupoval. Výsledkem jednání byla shoda na tom, že vodu je třeba chránit jako nenahraditelný strategický přírodní zdroj, a proto je třeba zpracovat pečlivou analýzu této problematiky a analýzu toho, jakou případně zvolit formu ústavní ochrany a s tím souvisejících případných úprav zákonů. Zda tedy řešit tuto problematiku změnou přímo v Ústavě ČR, nebo formou ústavního zákona. Ministerstvo zemědělství řeší toto posouzení s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy, a tak bude vhodné se k této diskuzi vrátit, až bude toto posouzení zpracováno,“ uvedl generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala.
Pokud se týká vlastního návrhu skupiny poslanců předkládajících poslanecké sněmovně návrh změny ústavy, která by výslovně uváděla, že voda je ve vlastnictví státu, se Kubala domnívá, že se jedná o návrh předčasný a že je třeba ho v tomto znění odmítnout, a to z několika důvodů. Voda tak, jak se k ní má upravit vlastnictví státu, je v předloženém návrhu příliš obecně definována. Z návrhu není zřejmé, zda by mělo jít o vodu povrchovou nebo také podzemní, zda by mělo jít také o osvědčené přírodní léčivé zdroje nebo zdroje přírodních minerálních vod, o vody, které jsou vyhrazenými nerosty, nebo i o vody, které byly z těchto vod odebrány.
Její výhradní vlastnictví státem, pokud by se jednalo například jen o vodu povrchovou nebo podzemní, by mělo podle Kubaly naprosto závažné důsledky spočívající v odpovědnosti státu za případné škody způsobené vodou a vyvolávalo by to zřejmě i povinnost náhrad vlastníkům pozemků, na nichž by se vyskytovaly povrchové vody.
„Nejasností a otazníků vyplývajících z tohoto návrhu je tedy mnoho. Musíme brát v úvahu, že voda na Zemi má svůj režim, koloběh a nelze na ni aplikovat stejné principy jako například na nerostné suroviny, které jsou stacionární. Pro všechny negativní dopady pro stát, které jsem zmínil, si nedovedu představit, že by voda měla být ve vlastnictví státu tak, jak obsahuje uvedený návrh ,a že by navrhované znění bylo přínosem pro ochranu před suchem a nedostatkem vody,“ uzavřel Kubala.