Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…
Cena, kterou každý platí za vodu, je častým tématem médií i veřejné diskuze. Obvykle se porovnávají jednotlivé regiony země a zástupci vodárenských společností vysvětlují, proč jsou v jejich oblasti ceny vyšší než ve vedlejší.
Každý rok vodárenské společnosti také oznamují ceny na následující období (většinou kalendářní rok) a vysvětlují, proč nezůstaly stejné, co vedlo k jejich snížení, případně zvýšení. Řada lidí a politiků firmy obviňuje, že cenu stanovují svévolně vysoko a přitom dostatečně neinvestují do infrastruktury, která obnovu potřebuje.
Jak jsou tedy určovány ceny vodného a stočného v naší zemi? Na čem závisí a kdo je určuje, případně reguluje?
Dodávky pitné vody a odvádění vody odpadní jsou v konkrétním místě v podstatě přirozeným monopolem. Měnit dodavatele vody obvykle není na rozdíl od jiného typu služeb možné. Aby vodárenské společnosti nemohly tento monopol zneužívat, jsou zavedeny regulace. Jednotlivé firmy není možné vzhledem k jejich množství v naší zemi regulovat separátně, proto byla zavedena plošná cenová regulace závazná pro všechny subjekty v branži.
Regulace funguje na principu cost plus. Obecně řečeno jde o kontrolu a definování oprávněných nákladů, ziskové marže a tarifu. V případě, že společnost provozuje cizí vodohospodářskou infrastrukturu, je důležitým regulátorem pro schvalování cen i vlastník infrastruktury. To vyplývá ze smluv o provozování a pachtu uzavřených mezi provozovatelem a majitelem infrastruktury.
Vodítkem je také doporučení Světové zdravotnické organizace a Světové banky, které říká, že ceny vody by neměly přesahovat 2 % průměrného příjmu domácnosti, aby nepřesáhly hranici sociální únosnosti. Této hranici v České republice není v žádném regionu dosaženo.
Do fungování vodárenské branže zasahují ministerstvo financí, ministerstvo zemědělství, ale také ministerstvo zdravotnictví v oblasti hygienických předpisů nebo ministerstvo životního prostředí. Zapomenout není možné ani na obce nebo kraje.
V oblasti cenotvorby hraje pochopitelně nejvýznamnější roli ministerstvo financí v souvislosti se zákonem o cenách a dalšími předpisy. Klíčovými normami jsou v této souvislosti především zákon o působnosti orgánů v oblasti cen, zákon o cenách a jeho prováděcí vyhláška nebo cenová rozhodnutí k seznamu zboží s regulovanými cenami.
Důležité jsou dva základní pojmy. Prvním z nich jsou ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví, které kontrolní orgán ministerstva financí zkoumá. Druhým je pojem přiměřeného zisku, který je následně zahrnován do kalkulace věcně usměrňované ceny. Přiměřený zisk při výrobě a prodeji zboží, kde je cena regulována, by měl vodárenské společnosti zajistit přiměřenou návratnost použitého kapitálu. Míru výnosnosti použitého kapitálu stanovuje ministerstvo financí.
Jde o hlavní čtyři složky: Infrastrukturní majetek, provozní majetek, pracovní kapitál a zohlednění nákupu společnosti.
Cenovým regulačním orgánem je Ministerstvo financí ČR. Kalkulace se dle příslušného zákona vždy sestavuje na následující období (kalendářní rok) na jednotkové množství prodávaného zboží a vychází z nákladů, objemu zisku, kterého může firma dosáhnout, a množství zboží, které je prodáváno.
Do věcně usměrňované ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, které jsou doložitelné z účetnictví, přiměřený zisk a odváděnou daň. Co je, a co naopak není oprávněným nákladem a přiměřeným ziskem vymezuje zmiňovaná legislativa. Je na společnostech, aby jednoznačně určily a při kontrole prokázaly, které náklady jsou, a které naopak nejsou kalkulovatelné.
Není možné zohlednit náklady na rozvojové potřeby, které jsou dotovány ze státního rozpočtu, ze státních fondů nebo z rozpočtu krajů a obcí, popřípadě z jiných zdrojů (dotační prostředky Evropské unie). Do ceny také nelze zahrnout náklady vynaložené na jinou než regulovanou činnost, které jsou zahrnuty v jiných tržbách než za vodné a stočné.
Do ceny nelze zahrnout odpisy infrastrukturního majetku nevyužívaného pro výrobu a dodávky pitné vody nebo na odvádění a čištění odpadních vod, kromě infrastrukturního majetku sloužícího prokazatelně k zajištění pohotovosti dodávek vody a odvádění a čištění vody.
Ekonomicky oprávněným nákladem jsou oproti tomu například nájemné za pronájem infrastrukturního vodohospodářského majetku (movitého a nemovitého majetku), který je používán pro výrobu a dodávky pitné vody nebo na odvádění a čištění odpadních vod, nebo prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací.
Kromě peněz a počet spotřebovaných kubíků je v případě některých regionů a vodohospodářských společností zaveden také paušální poplatek za připojení k vodovodní síti.