Plujte s námi na vlně informací v moři novinek s kapkou relaxu…
Letos v červenci je to dvacet let od katastrofálních povodní, které zasáhly v roce 1997 Českou republiku, především její moravskou a slezskou část. Během července si záplavy vyžádaly 49 obětí, škody byly odhadnuty na více než 60 miliard korun. Jak extrémní situace ovlivnila výrobu pitné vody v regionu? Jaké komplikace museli vodohospodáři v moravskoslezském regionu řešit? Jaká opatření byla po povodních přijata, aby byla společnost připravena na jejich zvládnutí do budoucna?
V médiích a veřejnosti se často mluví pouze o katastrofálních záplavách v roce 1997. Ve skutečnosti ale zasáhly oblast, kde působí SmVaK Ostrava, povodně již v září 1996. Přívalové srážky 7. a 8. září vedly k tomu, že povodňová vlna na přítocích do nádrží Šance a Morávka dosáhla úrovně stoleté povodně. V nádrži Morávka dosáhla hodnota zákalu takové výšky (několik set jednotek), že bylo nutné odstavit z provozu úpravnu vody ve Vyšních Lhotách. Ta byla znovu zprovozněna za týden 17. září, ale problémy s kvalitou pitné vody přetrvávaly i v dalších měsících. Na to museli vodohospodáři reagovat zvýšenými dávkami koagulantu (síranu hlinitého) a častějším praním filtračních jednotek. „Povodňová vlna měla také negativní dopad na vodní dílo Morávka, kdy byly provozovatelem zjištěny zvýšené průsaky tělesem hráze. Byl vyhlášen havarijní stav a nádrž vyprázdněna kvůli kontrole těsnícího asfaltobetonového pláště. To nám pochopitelně zkomplikovalo situaci na Úpravně vody Vyšní Lhoty, kdy jsme po dobu vypuštění museli odebírat vodu z jezu ve Vyšních Lhotách,“ vysvětluje ředitel Ostravského oblastního vodovodu Jiří Komínek, který v době povodní působil ve společnosti SmVaK Ostrava jako hlavní inženýr.
Například v Úpravně vody Nová Ves, která odebírá surovou vodu z údolní nádrže Šance, byly od večera sedmého září zvýšeny dávky hlinité soli do surové vody více než šestinásobně oproti normálu a prací cyklus filtrů byl zkrácen z běžných čtyřiceti osmi na osm hodin. Kvalitativní parametry surové vody se postupně zlepšovaly, od desátého do sedmnáctého září byl prací cyklus prodloužen na dvanáct hodin, od dvacátého září pak na 24 hodin.
Oproti tomu Úpravna vody Vyšní Lhoty byla již osmého září ráno odstavena z provozu. Se zvyšujícím se zákalem byly sice upravovány dávky síranu hlinitého, stejně tak jako doba praní filtračních jednotek. Výsledky však byly značně nestabilní, délka pracích cyklů byla kratší než čtyři hodiny, proto byla úpravna vody odstavena. Vzniklé provozní problémy se v následujících měsících podařilo zvládnout, v té době však zaměstnanci společnosti ještě netušili, co na ně v dalším roce příroda nachystá a před jaké výzvy je postaví.
Během několika kritických dnů na začátku července roku 1997 (4. – 8. 7.) spadla v povodí Odry a Moravy místy až polovina ročního úhrnu srážek. Nejvyšší denní úhrn byl zaznamenán na Lysé hoře, kde během jednoho dne spadlo 234 milimetrů vody. Například na Pradědu napršelo během července 661 milimetrů vody, což představovalo polovinu ročního úhrnu a téměř pětinásobek obvyklých červencových srážek. Povodeň zasáhla třetinu území Moravy a Slezska. Většina řek ve Slezsku a na Moravě se vylila z koryta 7. července. Osmého července voda zcela zaplavila obec Troubky na Přerovsku, která se stala smutným symbolem katastrofy. S menší intenzitou následně pokračovaly srážky od 18. do 24. července.
„Během povodní dosahovala dodávaná surová vody z nádrží Šance a Morávka extrémního zákalu. Řádově ve stovkách jednotek. Přesto se nám podařilo zajistit v celém systému Ostravského oblastního vodovodu během povodní dodávky pitné vody. Povodně nám způsobily také řadu škod na vodárenských zařízeních. Ty nejzásadnější, které ohrožovaly plynulý provoz, a to zejména v místech křížení vodovodních přivaděčů s vodními toky, jsme odstraňovali do konce roku 1997 a v následujících letech probíhaly další opravy a rekonstrukce, které vyžadovaly náročnější projekční přípravu. Celkově nás odstraňování škod stálo desítky milionů korun,“ popisuje Komínek.
V souvislosti s povodněmi musely být realizovány významné opravy, jako byla například obnova části strženého potrubí surové vody profilu 500 mm pod nádrží Morávka, stabilizace přemostění řeky Morávky na přivaděči Baška-Bruzovice, oprava shybky pod řekou Ostravicí, která je součástí přivaděče Bruzovice-Krmelín, ale také mnohé další.
V důsledku povodní a situace na vodních nádržích v beskydské části systému byla 7. července večer odstavena z provozu úpravna vody ve Vyšních Lhotách. Její činnost byla náhradním způsobem, kdy byla jako zdroj používána povrchová voda z řeky Morávky u jezu ve Vyšních Lhotách, obnovena v omezeném rozsahu 11. července. Úpravna vody v Nové Vsi byla vzhledem k extrémním hodnotám zákalu v surové vodě provozována na omezený výkon, jež byla schopna při dané kvalitě surové vody zajistit, a to na maximálně 700 litrů za sekundu. Díky snížení výroby, dosažení minimální filtrační rychlosti, současnému, takřka nepřetržitému praní filtrů a úpravě dávkovaných chemikálií byla i v této extrémní době vyráběna pitná voda vyhovující kvality.
Situace byla nepřetržitě laboratorně vyhodnocována, aby mohly být výroba i prací cykly optimalizovány. Od 10. července docházelo na Úpravně vody Nová Ves k postupnému poklesu zákalu, mohlo být upraveno dávkování síranu hlinitého a postupně prodlužována doba pracích cyklů z šesti hodin na 24 hodin.
Havárie přivaděče surové vody u údolní nádrže Morávka se projevila večer 6. července. Následující večer pak byla úpravna odstavena a byly zahájeny práce na havarijním propojení potrubí z čerpací stanice v Raškovicích. 8. července ráno začala výroba třiceti litrů vody za sekundu, aby bylo zajištěno zásobování pivovaru Radegast v blízkých Nošovicích. Vzhledem k havárii přivaděče z vodního díla Morávka (jehož oprava byla ukončena až 12. září) a nemožnosti odebírání surové vody z nádrže Morávka bylo následně 11. července zprovozněno jímání surové vody z jezu na řece Morávce ve Vyšních Lhotách.
V důsledku povodní byl zdevastován jímací zářez v Raškovicích, obrovská porucha vznikla také na přívodním řadu surové vody Morávka-Vyšní Lhoty, která byla způsobena výmolem pod skluzem bezpečnostních přelivů vodního díla. Poškozen byl trubní most přes Olši na přivaděči Bludovice-Karviná.
Vzhledem k situaci v beskydské části regionu během povodní byla proto podstatná část systému Ostravského oblastního vodovodu zásobována vodou z Úpravny vody Podhradí. „Výkon úpravny byl v dané době zvýšen z průměrných 1300 litrů za sekundu na 2 200 litrů za sekundu. V době praní filtrů pak úpravna pracovala až na maximální provozní kapacitu, tedy na špičkových 2500 litrů za sekundu. Využili jsme čerpací stanici v Lískovci u Frýdku-Místku a zhruba 340 litrů za sekundu jsme odsud čerpali na Havířovsko a Karvinsko,“ popisuje Komínek opatření, díky němuž bylo možné snížit výrobu vody v beskydské části systému, která byla zasažena haváriemi zdrojů Šance a Morávka. Ještě horší situace než v případě centrálních zdrojů nastala u těch lokálních, které byly povodněmi silně zasaženy. Poškození jímacích zařízení na Tyře v Oldřichovicích znemožnilo odběry z podzemních zdrojů pro Třinec. Byly zaplaveny podzemní zdroje v údolní nivě Odry, zejména v Odrách a ve Stachovicích pro Fulnek, stejně jako celá řada drobných místních zdrojů v této oblasti, například ve Slatině, Jakubčovicích, Heřmánkách, Spálově a Luboměři. Na Olši musela být odstavena prameniště ve Starém Městě a Špluchově pro Karvinou.
Poměrně málo se v souvislosti s katastrofálními povodněmi zmiňuje skutečnost, že údolní nádrž Morávka byla od září 1997 vypuštěna, hladina v nádrži byla udržována na kótě 499 metrů nad mořem s objemem vody pouhých 1,7 milionu kubíků. Úpravna vody ve Vyšních Lhotách tak zajišťovala dodávky do oblasti Třince a Českého Těšína provozováním čerpací stanice surové vody z jezu ve Vyšních Lhotách. DaIší možností, která se využívala v době odstávek úpravny, bylo provozování havarijní čerpací stanice v Dobré, kdy bylo Třinecko a Těšínsko zásobováno pitnou vodou z Úpravny vody Nová Ves. I přes počáteční problémy s kvalitou surové vody nedošlo k přerušení, omezení či zhoršení kvality distribuované pitné vody.
„Rekonstrukce Morávky byla dokončena až v březnu roku 2000, kdy bylo zahájeno její napouštění. V půlce dubna jsme zahájili odběr z nádrže a mohli ukončit provoz havarijní čerpací stanice v Dobré. Vyústěním nabytých provozních informací a z mého pohledu ukončením epizody katastrofálních povodní se pak stala v roce 2005 výstavba prvního separačního stupně v Úpravně vody Nová Ves. Jedná se o technologii lamelové sedimentace, včetně dávkování polyflokulantu, která nám v současné době umožňuje bezproblémově upravit vodu o vysokém zákalu při dosažení maximální kapacity úpravny vody 800 litrů za sekundu. Naposledy byla technologie naplno využita při letošní povodňové situaci v závěru dubna, kdy zákal v surové vodě opět atakoval hodnotu 130 jednotek,“ vysvětluje Komínek.
Škody na kanalizacích a čistírnách odpadních vod byly značné. Prakticky zničena byla jedna malá čistírna ve Fulneku a vážnějším způsobem poškozeno pět čistíren odpadních vod. Situace v lokalitách větších provozovaných čistíren se lišila případ od případu. Kompletně vytopená byla například čistírna v Orlové, kdy se přítok odpadní vody ocitl pod vodou. Čistírny v Opavě a Havířově se ocitly bez plynu a elektrické energie, což fakticky znemožnilo jejich provoz. Čistírny nemohly čerpat vodu, byla vytopena vnitřní kanalizace a níže ležící objekty (hrubé čistění, usazovací nádrže). V areálu čistírny ve Frenštátě pod Radhoštěm byly zatopeny níže situované objekty (hrubé předčistění, kalové hospodářství). V Třinci byl zatopen objekt mechaniky. Zatopení unikla výše položená čistírna pro Frýdek-Místek ve Sviadnově. K úplné destrukci kanalizace došlo v sedmi lokalitách, a to buď zborcením stok, nebo jejich přímým odplavením. Zcela bylo zničeno 6 kanalizačních shybek a řada dalších, ač zůstala funkčních, byla poškozena. Co do počtu, je nejvíce škod na výústních objektech kanalizací do toků i dešťových odlehčení. Vážně poškozeno nebo zničeno bylo téměř šest desítek objektů. Například kanalizační čerpací stanice ve Fűgnerově ulici v Opavě byla také vzhledem k tomu, že se nacházela v blízkosti řeky, úplně zničena.